Naším prvořadým lidským úkolem je žít v soucitném, laskavém, recipročním partnerství se vším živým. To od nás vyžaduje velké změny spočívající v znovuposvěcení našich životů. Znamená to naléhavé vědomí toho, že esencí všeho, čím jsme, je všeprostupující Duch, cosi nekonečně většího, důležitějšího a smysluplnějšího než naše lidské každodenní trable. Něco, co nás zrodilo, co nás vyživuje, co si je všech živých bytostí dokonale vědomo.

Musíme se ptát, jakým způsobem, jakou měrou vracíme tomuto Nejvyššímu vědomí vše, co jsme od něho dostali a co i nadále každodenně dostáváme. Jak vyjadřujeme vděčnost za první ranní nadechnutí? Jak děkujeme za krásu a dary země, jež nás všechny živí a poskytuje nám domov? Jak využíváme své dary k tomu, abychom ze sebe vrátili část celku? Poskytujeme vědomě své děkovné obřady, své písně, své tance, své umění, svůj soucit, svou ohleduplnost, svůj smích, svou lásku jako obřadní dar pro tento prvotní tvůrčí zdroj? Jakým způsobem se prostřednictvím svého každodenního, prostého života probouzíme do vyššího vědomí, do radostnější energie, do většího propojení se s ostatními bytostmi, zjevenými i nezjevenými? To všechno je jádrem znovuposvěcení a uzdravení našich životů, skrze které se uzdraví celý svět. Pouze skrze nás samotné, v tichu našich duší, ne jinak.

Není třeba slepě následovat obřady a rituály jiných kultur, spirituální nebo náboženské praktiky, které nám jsou cizí, každý máme za úkol nalézt svou vlastní cestu, která naváže na sjednocující nesmírnost Nejvyššího vědomí a současně lidské i mimolidské společenství všech obyvatel planety Země.

Toto vědomé a láskyplné spojení musíme každodenně poctivě kultivovat, udržovat a prohlubovat, a to se nám nejlépe daří ve společenství lidí s podobnou vizí a záměrem. A pro to tu je Žebřík k radosti. Právě pro vás.